čtvrtek 1. prosince 2016

Adventní čas..

překvapil nááááás! Doslova a dopísmene.

Jednak nám odjel Četník na týden do hor, kde cvičí (on říká recykluje) jakési jiné zásahové jednotky; a za druhé začal advent.
Absence Četníka se projevuje více způsoby. Jednak mi vnesl do života konstanty které zůstávají i v době jeho fyzické nepřítomnosti, jako je láska, jistota, veselí a jistý druh klidu.
Do života mi vnesl ale i jistoty, které bez jeho fyzické přítomnosti upadají, jako pravidelný režim, pravidelná strava a hlavně dostatek toaletního papíru.

Ačkoliv se já těším na jeho návrat, mám pocit, že on se i přes všechnu lásku a těšení návratu trochu bojí. Četník nikdy neslavil Vánoce nijak vyjímečně;, pětadvacátého ráno našel dárky a na oběd si dal krocana; a tím to tak nějak skončilo.
Teď spadl do rodiny, která Vánoce miluje. Těšíme se už od srpna, což Četník, který procestoval všechny zámořské oblasti Francie a nenávidí zimu, těžko nesl. "Je teprve srpen, máme ještě čtyři měsíce času než bude hnusný počasí a pořád tma" zvedal výstražně prst, když jsem s nábožným výrazem v očích vyprávěla, že za čtyři měsíce přijde Ježíšek.

Slouží mi ke cti že jsem ho tak zpracovala, že u sebe doma pověsil ještě v listopadu jednu svítící girlandu, a dokonce z ní má radost. My jsme mu pověsili Santu na okap; princezna ho předtím celou cestu autem držela na klíně, a přemýšlela nad Nerudovským "Kam s ním". Santa vypadá spíš jakoby slaňoval, nebo padal; ale okapu se zatím statečně drží a všichni jsme rádi.

Když Četník myslel, že to na chvíli skončilo, zjistil, že to začalo.
Vyrobili jsme adventní věnec; nechtěla jsem Četníka po několika dnech nonstop v práci a s mononukleozou hnát do lesa pro větve, tak jsme zaimprovizovali doma. Bohužel mi kromě větviček chyběly i svíčky; taky jsem zjistila že čajové svíčky se při naražení na jehlu bud zdeformují, nebo prasknou, nebo zdeformují jehlu. Tyhle tři problémy jsem zjistila ve třech případech, takže jen jedna čajová svíčka vypadala slušně a byla v neděli zapálená; a do příští neděle musíme vyrobit normální adventní věnec, jinak shoříme.
Pořídila jsem adventní kalendáře a Princezna se pravidelně, denně, několikrát ptala, kdy už může začít. Junior vytrvával, neptal se; jednak umí počítat a jednak mám pocit že bude stejně vyžírat přihrádky předem jako loni.

Začínáme péct cukroví a pouštět koledy; to ještě Četník nezažil, ale čeká ho to jak přijede ze školení. Taky jsem mu poslala fotky perníkové chaloupky, kterou budeme o víkendu vyrábět. Nejdřív si nebyl jistý co tou fotkou chci říct, ale pak přišla odpověd "To budeme dělat??" Zkusil ještě možnost, že je alergický na perník, ale neprošlo to. Prosadil si aspoň, že ve volných chvílich bude hrát na Play Station; což mi nijak nevadí, já si zatím umeju těstu nebo cukrovou pastu z hlavy, oblečení, kuchyně i Četníka.
Ale buď tam po večerech pijí, nebo pochopil že kouzlo Vánoc je prostě ve všem tom kolem, protože dnes večer vypadá, že se těší. A já taky; uděláme si svařák, pustíme koledy; a čím ošklivější ta chaloupka bude a čím víc bude padat, tím líp; protože přesně tohle jsou ty vzpomínky, které chci mít. Nemusí to být sterilní, chladné a dokonalé, ale musí to být naše.

Žádné komentáře:

Okomentovat